O naší fotografii
„Sportovní fotografie" se stala klasickým fotografickým žánrem, právě tak jako portrét, krajina, zátiší, akt či módní fotografie. Aby se však snímek mohl nazývat sportovní fotografií, měl by splňovat jistou kvalitativní úroveň zajímavé kompozice, správné expozice, kvalitní kresby, ostrosti, autentické atmosféry i mimořádnosti okamžiku. Dobrá sportovní fotografie by Vás měla upoutat i několik let poté, co byla pořízena.
Jiným žánrem je „reportážní" či „zpravodajská" fotografie". Jak již plyne z jejího názvu, bývá obrazovým doplňkem k nějaké psané reportáži. Nároky na její kvalitu bývají mnohem nižší a jak se
zdá, jsou dnes jejími hlavními atributy pojmy „rychle" a „lacino".
Dnešní doba svádí. V „odborných" časopisech je plno dobrých rad typu „kup si super kompakt se zoomem 18-200mm a dělej fotky jako profesionál"... „kvalitní je ta fotka, co má hodně megapixelů" nebo „ve Photoshopu se to dodělá". Tak vznikají tisíce fotek, kde vidíme nějakého jezdce, na nějakém koni, v jakési poloze nad překážkou a hezkým valníkem v pozadí. Nic proti tomu, když si takové fotky udělá 15letá blogerka a ukáže svého ryzáčka kamarádkám. Problém je, když podobné fotky přejímají i seriozně se tvářící odborná periodika, ať již tisková či internetová a tlačí profesionální fotografy do té nejnižší kvality a nesmyslných termínů. Odevzdat fotografie do 2 hodin po závodech lze jen za cenu maximální automatizace a minimálních úprav. Materiál se nacvaká do 1MB/JPG/sRGB, souhrnně se upraví jas, kontrast, přidá barva, doostření a je hotovo.
V našem pojetí práce se snažíme o dobrou „sportovní fotografii". I když jsou naše galerie ze závodů také částečně reportáží, vždy se snažíme o výběr kvalitních fotografií i za cenu, že některého jezdce nebo jezdkyni tam prostě nemáme, protože jsme ho v dobrém světle a dobré pozici nechytli. Nebo jednoduše selže technika a mám ostrých 5 fotografií z 10 pořízených , což není při mém zázraku techniky jménem Canon 1D Mark III bohužel vůbec žádná výjimka.
Fotografie jezdeckých sportů patří jednoznačně k nejtěžším ve sportovní fotografii. Rychlost, neustále se měnící podmínky, problémy s místem, s diváky, s počasím, s prachem, se světlem, s pozadím a nutností správné kompozice a sladění výrazu koně i jezdce současně, v nás často vyvolají pocity marnosti.
Abychom docílili dobrou kvalitu prvotní suroviny, používáme nejraději objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností které dávají, při správném výběru, lepší kresbu obrazu než většina objektivů se zoomem. Toto rozhodnutí nás však stálo velké množství skalpovaných snímků jezdců a koní bez kopyt protože zejména v kolbišti, ale i mezi diváky, je pohyblivost fotografa minimální. Částečně to eliminujeme používáním 2 aparátů (s krátkým a dlouhým objektivem), ovšem opět za cenu zhoršené reakce a rychlosti manipulace.
Nevypočitatelné světelné podmínky a kontrasty tmavých či bílých koní s tmavým a bílým oblečením, stíny v obličeji způsobené přilbou či těžko odhadnutelné korekce expozice při oblíbených bílých párty stanech v pozadí, nás donutily přejít téměř výhradně na focení do formátu RAW, tedy do fotografických dat, ze kterých se teprve následně „vyvolají" fotografie. To nám umožňuje zachránit celou řadu podexponovaných či přeexponovaných snímků (zpravidla jen částí), avšak opět za cenu náročného zpracování a nevole zájemců, kteří nedokáží pochopit, že pár hodin po závodech stále ještě nemáme hotové fotografie, což u „digitálu" přeci není vůbec žádný problém. Další vysokou cenou RAWu je ohromný nárůst dat, který zpomaluje focení, brzy vyčerpá i 8GB paměťové karty a má nestoudné požadavky na výkon počítače a kapacitu harddisků při následném zpracování. V letošním roce jsme tak pořídili 1Terabyte (1000 GB) fotografií.
Vyvolání fotografie z datového formátu RAW je pouze prvním krokem při zpracování našich fotografií. Následuje ořez, úpravy úrovní, kontrastu, brightnes, saturace, tonality, selekce, retuše, určení velikosti, doostření a případná konverze do JPG formátu pro web. Časová náročnost zpracování je různá, ale v průměru se pohybuje od 15 do 30 min. na 1 fotografii při základních úpravách. V případech fotografií pro tisk a náročnějších retuší, není výjimkou hodinová práce s jednou fotografií.
Docela nás bolí, když pak hotovou fotografii konvertujeme pro web. Rozlišení je redukováno z 300 na 85 dpi, barevná hloubka z 16 na 8bitů, kvalitní podání barev v Adobe RGB je zúží na obyčejné sRGB a k tomu ještě 75% kvalita a komprese formátu JPG. Aby fotografie byla použitelná pro webové galerie, má z původních 20MB ve formátu RAW po konverzi zpravidla pouhých 200 Kb ve formátu JPG, tedy pouhé 1%. Neznamená to sice, že i kvalita fotografie klesne na 1% původní, úbytek kvality je ale značný. Jestliže však i tato zdecimovaná fotografie vypadá na internetu stále dobře, lze si zpětně představit kvalitu původní fotografie.
Na výše uvedeném chceme ukázat, že nevinně znějící přání „hele, pošli mi pár fotek" pro nás představuje často neřešitelný pracovně-časový problém. Pavel studuje a Michal stále ještě není vysněným rentiérem, takže jezdecké fotografie děláme ve "volném" čase. Při současném vyplnění našeho pracovního kalendáře je proto třeba počítat minimálně se 14 denní lhůtou pro zpracování zakázky.
Určité trable pro nás představují i dotazy jiných fotografů. Jak děláš tohle, jaký software používáme, jaký počítač, jaký monitor, jaký si mají koupit foťák, jaký objektiv, kde tiskneme...atd. Nemáme vůbec nic proti tomu si na závodech popovídat s kolegy či zájemci o fotografii, ale individuální semináře prostě nestíháme. Proto shrneme naše fotografické zkušenosti s ohledem na jezdecký sport a od ledna budeme zveřejňovat naše rady a porady pod názvem
„Jak se fotí koně" přímo v této rubrice.
|
REKLAMA |